Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

Nedá mi to nepřipojit se se svým zážitkem. Své první dítě jsem opravdu moc chtěla kojit, ale holčička měla infekci a nebyla schopná se přisát a mě se nespouštělo (asi stres) dobře mléko. Navštívila jsem tenkrát laktační ligu v Krči, a dodnes si říkám, že to nebyl nejlepší nápad. Snažili se tam tak velmi, abychom se rozkojili, že dcera ve 3 měsících ještě stále neměla porodní váhu a já byla vystresovaná. Nakonec řekli, že dítě patrně není zdravé, udělali mu spoustu vyšetření (vč. lumbální punkce, etc...) prostě horor.Nakonec dcera dostala lahev a do dvou měsíců, byla velmi zdravé prospívající dítě.
U druhého dítěte, jsem již byla vychystaná, že prostě udělám, to co bude třeba, a rozhodně nenavštívím žádnou laktační ligu. Chlapec se sice snažil, ale nepřibíral tak moc, aby jim to v porodnici udělalo radost. Nakonec jsem ho však kojila 8 měsíců a vždy byl (a je) dost cvalík.
Mám tedy obě zkušenosti, musím však říci, že i když se kojení podruhé dařilo, nemůžu ho označit za nic příjemného. Prsa mě bolely, kvasinkovou infekci jsem měla neustále, a byla jsem tak vyčerpaná, že jsem usínala ve stoje. S prvním dítětem jsem byla energická a měla (poté, co skončil ten počáteční horor) stále dobrou náladu.
Přeji maminkám, které nemohou nebo nechtějí kojit, aby se tím nestresovaly, oboje má své pro a proti. Záleží jen na tom, aby se člověk rozhodl, a pak si za svým rozhodnutím stál.
A ještě k laktačním poradkyním - musím říci, že s jednou jsem se u druhého dítěte také nakonec setkala, byla velmi milá a pomohla mi. Možná se i přístup militantních "dam" z krčské ligy, za ta léta také změnil. Doufám.