Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

Chtěla bych povzbudit všechny maminky, které z nějakého důvodu nemůžou kojit. Myslím a věřím, že ve většině případech to není neinformovaností ani nechutí, ale prostě to z jiných důvodů, za které maminka nemůže, nejde.Souhlasím s názorem, že dnešní doba je ke kojení až histericky upnutá. Myslím si, že žádný extrém není zdraví. za dob našich maminek většina doktorů při sebemenším problému strčilo mamince flašku a bylo. Dnes chodíme do kurzů, čteme,připravujeme se a pak zkoušíme, pláčeme, máme prsa roztrhaný na cucky, dítě hladové,ale kojit musíme, hlavně kojit!!!
Já sama jsem měla problémové těhotenství, porod císařským řezem. Když mi přinesly Marušku k přiložení, nemohla jsem se hnout a bylo mi zle. Sestra mi ji připleskla na prso a bylo.Po operaci jsem schválně vstala co nejdřív, abych měla malou u sebe a mohla přikládt a přikládat, abych měla mléko a mléko. Byla jsem totiž až moc dobře informovaná, do jaké doby by mělo být dítě přiložené k prsu po porodu. A my jsme to samozřejmě nesplnily. tak jsem si hned zničila bradavky. Ale kojily jsme, mala přibrala, snad s pomocí sester jsme zvládly i techniku a dost velká nalitá prsa. Ve třech týdnech dostala malá koliku, kdo zažil ví.Pořád plakala, pořád, ve dne , v noci. A kojení, HOROR. Měla hlad, ale po sání ji začalo nbolet břicho a začala se kroutit, tím pádem byla technika v tahu, mléko neteklo nebo teklo moc, malá se vztekala. Takže ji uklidnit a znovu.Co jsem zažívala nemůžu ani popsat. Deprese, únava. Četla jsem další knížky o kojení, volala do poraden a i když jsem svou dceru milovala od prvního okamžiku na oparvdouvé pocity štěstí jsem si opravdu musela počkat. A okolí - hlavně koj! Na rady o kojení jsem byla alergická a začala nenávidět i kojení samotné. Jo a malá měla dudlík a kolem třech měsíců, když už jsem nechtěla, aby byla tak hladová dostala láhev na noc, tu měla asi 14 dní, pak jsme se vrátily ke kojení. Takže to jde a né, že né! No už to nějak uzavřu. Kolika kolem čtrvtého měsíce ustala. Dceru jsem kojila plně do sedmého měsíce a teď kojíme ještě trochu v noci (Maruška má 11 měsíců). věřím, že kojení je pro dítě velmi prospěšné, ale spokojená, usměvavá maminka víc. A nejvíc je důležitá její láska. Proto u druhého dítěte se budu více řídit srdcem a né tím, co se říká, píše, co najednou všichni ví. A myslím si, že velká míra informovanosti je někdy naopak na škodu, možná kdybych se řídila víc instinktem, nestresovala jsem se již od začátku tím kdy jsem dítě přiložila atd... kojila bych jako po másle a nebo bych možná po vzoru své maminky dala dřív flašku a vyhnula se depresím.
No a hlavně si myslím, že bychom se my maminky neměly nechat masírovat okolím a měly to dělat podle sebe. Jo a moje Maruška je krásná, zdravá holčičika, kterou moc miluju. Tak už končím, všem přeju zdravé kojené i nekojené děti. A hlavně žádné nervy!
Dáša