Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

Hned úvodem musím říct, že jsem zděšena Vámi popsaným přístupem zdravotnického personálu. Jinak jsme na tom byly podobně - velká prsa, která nechtějí kojit, malé křičí hlady a navíc spolubydlící má tolik mléka, že ho musí vylévat do umyvadla... nic povzbuzujícího. Ale měla jsem štěstí na sestřičky a nezlomné odhodlání, že to půjde. Nepochybně bych si bez povzbuzování okolí vybrečela oči, zvláště, když jsem s hladovým (a samozřejmě křičícím)dítětem bloudila po chodbě a nevěděla co dál. Hold jsme dokrmovali mlékem od jiných maminek. Já už v porodnici pila poctivě čaj na kojení a zkoušela odsávat a odsávat a odsávat... vždy tam bylo mléka jen na dně, ale postupně přeci jen přibývalo.Rozkojila jsem se. Od té doby jsem měla ještě další tři velké laktační krize, ale překonala jsem je a to přesně podle rad z brožůrky, kterou jsme dostávali v porodnici. Kojit často, co 2 hodiny a střídat obě prsa během jednoho kojení -4x každé,tj. osmkrát, hlavně to dělat v noci. Musím říct, že do čtyř dnů se prsa nalily maximálně. Fakt to funguje, má-li teď nějaká mamča krizi, vzkazuji VYDRŽ, jde to. Já jsem přes špatné začátky a krize kojila plně do sedmého měsíce, nyní nám je 8 měs. a kojím stále. Nevím, jestli to je placebo efekt, ale nedám ránu bez kojícího čaje a mandlí- obojí má pomáhat k produkci mléka. A musím ještě říct, možná to zní úsměvně, ale onu zmíněnou brožůrku jsem měla pořád na nočním stolku otevřenou na stánce, kde píšou, že kojit lze, a vždy, když jsem ztrácela naději, jsem se na ni podívala a opakovala si, že to půjde. Možná to zní srandovně, ale musela jsem přelstít psychiku a podpořit sama sebe. Držím všem palce, vím, že je to někdy těžké, vím, o čem mluvím.