Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

Můj syn byl první dny v inkubátoru, byl malý a měl problémy při porodu, takže mi ho ani nemohli vyndat, abych ho zkusila kojit. Byla jsem po CŘ , zmatená z ne zrovna dobře probíhajícího porodu a plná strachu o malého, a nikdo se o mě a kojení moc nezajímal. Když jsem ho dostala na pokoj začaly problémy, byl hrozně spavý, kvůli nízké hmotnosti a žloutence, nebylo možné ho vzbudit (hlásit o jídlo se začal až po 14 dnech, do té doby byl schopný spát pořád), při každém pokusu o kojení nade mnou stály sestry a snažily se ho přimět, aby se přisál. Když se to konečně povedlo usnul. Musela jsem ho krmit stříkačkou, aby aspoň něco snědl, nejdříve nenatalem, když mi začala prsa tvrdnout a šíleně bolet, sama jsem "laktační poradkyně" upozornila, že bych si mohla (a měla) mléko odsávat a dokrmovat mlékem mým. Alespoň mi půjčili elektrickou odsávačku Medela mini electric, tak jsem se naučila mléko odsávat. po návratu z porodnice jsem ještě asi 14 dní zkoušela malého přikládat a dokrmovat OMM stříkačkou, ale pořád bez výsledku. Tak jsem si koupila osvědčenou Medelu a láhev s dudlíkem a odstříkávám už 5 měsíců. Bylo mi líto dávat nutrilon, když mám mléka dost, tak to chci aspoň do půl roku vydržet. Ty první týdny a stresy v porodnici bych ale nikomu nepřála. Díky sestrám v porodnici jsem si připadala méněcená a jako krkavčí matka, která nechce dát dítěti najíst. Kojení podle mě je sice prospěšné a před porodem (na který jsem se svědomitě připravovala) jsem se na něj velice těšila a nepřipouštěla si žádné problémy, ale když to nejde je pro dítě lepší klidná maminka.