Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

Díky moc za tenhle názor. Pro mě bylo kojení 1. syna peklo. Mám velké prsy, ploché bradavky (což jsem se dozvěděla až na porodním sále), syn byl ospalec a mléko neteklo. Výsledek: kloboučky na kojení, rozpraskané bradavky do té míry, že syn po kojení ublinknul krev, ale ne jeho - mojí, při kojení v noci jsem se kousala bolestí do ruky abych nebudila sténáním muže, pocit, že jsem krkavčí matka, když ani nedovedu nakrmit své dítě, v 8 týdnech zánět, horečky, antibiotika, syn se dostal na porodní váhu až ve třech týdnech atd. Vydržela jsem i když bych do toho podruhé asi nešla. Pomohlo mi: vykašlat se na rady ostatních, jak často syna kojit a řídit se svým instinktem - když byl hladový (6. týden), byl u prsa týden v podstatě jen co oči otevřel a po týdnu se jeho nároky a můj příděl srovnaly a hlad už pak nebyl. Šimrání proti jeho usínání nezabíralo, tak se prostě když byl náhodou vzhůru kojilo. Moc mi pomohla rada, že mám syna na sebe "navalit" a kojit v polosedě nebo v houpacím křesle - to odstranilo kloboučky a bolavé bradavky, masáže červených fleků na prsou slivovicí (ne bradavkách!) zase záněty. Nakonec jsem kojila oba syny rok a půl, druhého docela bez problémů, ale začátek byla fuška! Moc by mi asi v té době pomohl takovýhle laskavý přístup, ale bohužel jsem byla za línou matku co nechce kojit a vymlouvá se. Díky aspoň teď.