Kdy čtu tento článek, tak se mi vracejí vzpomínky na mé kojení, ještě než se malá narodila, tak jsem byla rozhodnutá, svoje dítko kojit co nejdéle, narozdíl od autorky nám kojení v porodnici šlo, horror začal po návratu domů, ze spokojeného miminka se stal řvoucí uzlíček a ze mě taky, chtěla pít stále, pila asi 45 minut a za půl hodiny už zase křičela ,moje bradavky byly rozkousané a děsila jsem se toho, kdy bude chtít zase, vůbec jsem neprožívala to , co se všude píše, jak je to něco krásného,jak to maminku a miminko sbližuje ...měla jsem přesně opačné pocity, tak jsme začali přikrmovat, podle toho, co ještě po kojení vypila, mám pocit, že chuděra opravdu hlad měla,protože ode mě moc nevypila,zkoušely jsme to s kojením 4 měsíce a pak jsme skončily,já neměla vůbec žádný problém s prsy, tak si myslím, že mléko jsem opravdu neměla, přestože prsa mám taky velká a hlavně z naší malé princezny se stalo naprosto spokojené a veselé miminko bez problémů s bříškem. Když si to vezmu zpětně, lituju jen toho, že jsem jí i sebe s kojením trápila tak dlouho, mohly jsme si užít víc krásnějších chvilek a ušetřit se nervů a slz. Myslím, že nejdůležitější je spokojené miminko a maminka!!! A když něco nejde, tak to nelámat přes koleno.
Předchozí