Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

O techniky kojení jsem se pochopitelně zajímala i před porodem, ale netušila jsem, že by to moholo být tak obtížné. Dodnes nechápu, jak jsem to zvládla, ale přes počáteční totální neúspěch a denodenní výčitky a pláč, jak to, že z porodního sálu můžu jít rovnou na pole okopávat brambory a pak nejsem schopna nakrmit dítě, tak se to nakonec povedlo. V porodnici mi ukázali, jak kojit v leže, jak v sedě, ale neřešili, že se syn pořádně nepřisál. Takže mi půjčili klobouček, který cucal a stejně nepil, pak i odsávačku, vymámila jsem vždy pár kapek.. Z porodnice jsme odjížděli s Hamilonem, který jsem mu dávala na lžičku. Po návratu z porodnice nalitá prsa a teploty, spustila se laktace, ale mléka nebylo tak moc. Tak jsem odsávala a odsávala, trápila malého se lžičkou. Vydržela jsem to 3 dny. Každé krmení probíhalo tak, že jsem odstříkala mléko (množství se velmi měnilo, od 30 po 100 ml na dávku, někdy byla dávka z jednoho prsu, někdy z obou, někdy - hlavně v noci - jsem namíchala umělou), zkusila kojit s kloboučkem a bez kloboučku a pak jsem už nervózní a hladové dítě nalila svým mlíčkem z lahve.. A tak to probíhalo měsíc.. Už jsem vše chtěla vzdát, nešlo to, cítíla jsem se neschopná a nemožná, plánovala jsem pořízení pořádné odsávačky (měla jsem jen obyč pístovou), lahví a sterilizátoru a ohřívačky.. denně vařit lahve v hrnci taky nic moc.. Byla ale odhodlaná odsávat a krmit z lahve, i když to znamenalo mraky práce a být stále napřed, odsát včas mlíčko, než se syn vzbudí.. Prakticky jsem se celé dny a noci jenom věnovala krmení. Kamarádky mne ale stále říkaly - nevzdávej to.. Zahodila jsem tudíž všechny knížky o kojení, zapomněla jsem na termín "správná technika kojení" a znovu začala syna přikládat... a najednou se chytl a pil! Ještě jsem musela překonat fázi, než si bradavky zvykly na kojení - bolelo to příšerně (opět jsem měla chuť přestat!), ale tak po týdnu jsme kojili naprosto v pohodě! A syna kojím doteď. Pije tak 2x za den. Ale zvládne usnout i beze mne a být klidně i bez kojení, mám za sebou např. úžasný relaxační víkend, když vzal manžel syna na 2 dny na chatu.. Musím poznamenat, že čekáme druhé děťátko. Jsem v posledním měsící těhotenství. Teď se těším, že kojení bude bez problémů - teda doufám. Ale pochopila jsem, že miminko to taky neumí automaticky a musí se to naučit. Jsem teď ve výhodě, že já to snad už umím.. Takže jsemjen zvědavá jestli budu kojit obě děti nebo jestli se syn vzdá této lahůdky ve prospěch mladšího sourozence.
Myslím, že jsem celou situaci zvládla díky podpoře blízkých a psychického vyrovnání se s tím, že svému dítěni neublížím, když ho nebudu kojit a místo toho přejdu na umělou výživu.. Jíst zkrátka musí. Jsem šťasná, že kojím, ale nejdůležitější je klid a pohoda mámy i dítěte - a znám maminky, které se k tomuto klidu dopracovaly až po přechodu k umělé výživě. Nic se nemá lámat přes koleno. Ale taky je dobré nevzdávat to příliš brzo.