Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Po přečtení článku se mi vybavili naše usínací akce. Jestli tě to potěší (dcerce je dnes 15 měsíců) tak už si ani pořádně nepamatuju jak hrozné to bylo. Dcera spala první týden svého života snad furt, bylo náročné vidět jaká má očička protože je téměř neotvírala. A pak to začalo, nekočárková, nepostýlková, zachráníl nás jen šátek, to byli jediné okamžiky kdy spala, ale jen když jsem chodila, takže jsem stejně nic neuděla nebo si neodpočinula, ale byla jsem šťastná že spí. Večerní uspávání byli horory, usínala nejdříve o půlnoci. O kojení ani nemluvím skoro do půl roku jsme kojili po hodinách, taky horor, nešlo to oddálit, řvala dokud to nedostala.Po půl roce se zlepšilo vožení v kočárku, protože si mohla sednout a koukat, ale nebylo to na žádnou dlouhou vycházku. Příkrmy nic neřešili,nedej na rady naládovat kaší, blbost, nefunguje to.
Po devátém měsící jsme začali celkem bez problémů uspávat večer, pravidelně o půl osmé, to nám vydrželo, přes den stále neuspím jinak než kojením dodnes. Večer jsme naučili na flašku, trvalo to týden ale zvládli jsme to. Od té doby co Eliška chodí je to lepší, je potřeba ji řádně unavit a pokud jsme dlouho venku není problém o usnutí přes den i na dvě hodiny (ještě furt u prsa)-:). Takže nevzdávej to, kašli na úklid, nákupy ať dělá manžel a já prostě jedla čokoládový nebo misli tyčinky a přežila jsemto. Opravdu si za půl roku nebudeš pamatovat proč to vlastně bylo tak hrozný.
Drž se Šárka