Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

Jako silná alergička jsem chtěla naše první dítě kojit. Prsy mě krásně naběhly, mléko bylo pro naší malou připravené, teorii jsem měla "zmáknutou"....jenže jsem nepočítala s jedním, že naše malá prostě nebude mít sílu sát. Při porodu byla menší 2,63kg a odpovídala 37tt, takže byla i spavější. Do dnes si pamatuju na to "nucení" malou pít, na sledování hodin a její násilné buzení (od sester - lechtání, poplácávání), malá prostě neměla sílu sát, vždy prs jen žmoulala...a nic. Po každé když jsme nenakojili ani ň jsem to obrečela. Tak moc jsem chtěla kojit, strach z toho, že malá bude nemocná jako já... A tak přišlo na řadu odsávání a krmení z lahve. Neustálý strach, zda odsaju dostatek, vstávání v noci dopředu, aby malá měla mlíčko připravené, ale tak moc jsem to chtěla, tak co bych pro malou neudělala. A pak další "facka", při šestitýdenní kontrole mi řekli, že malá nepřibývá, že odsaji jen přední mléko a toho tučného má malá málo. Byla jsem už v koncích, ne fyzicky ale psychicky. A tak když jsme přijeli od doktorky tak jsem přes všechny rady, že malá nebude z prsu sát, když už byla krmená z lahve jsem malou přiložila....A ono to šlo!!! Jenže ten slavný mnohokrát popisovaný úžasný pocit z kojení nenastal. Stresu z kojení jsem se zbavovala dlouho a i když se vše podařilo a malá se rozjedla a já ji kojila do 11měsíců, i když jsme to obě dokázaly, stejně ve mě zůstala stopa zklamání. Tohle nikdo v těch slavných knihách a článcích, které oslavují kojení nenapsal. Kojení je krásné soužití matky a dítěte ...ANO, ALE POKUD TO JDE OBĚMA....