Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

Co se týče kojení, nebyla jsem na tom jinak, než ty. Můj drahý malý uzlíček se sice přisál hned na porodním sále, ale vpáčené bradavky - nic moc. Naštěstí jsem měla kamarádku, která rodila o něco dřív než já a ta mne informovala o kojících kloboučkách, které jsem si pořídila ještě před porodem. Jen co jsme se rozkojili a naučili jsme se to i bez kloboučků, tak přišla rána v podobě mého akutního zánětu slepého střeva - pobyt v nemocnici. Myslela jsem, že je všemu konec a s kojením bude ámen. Naštěstí ve FN Motol, kde jsme leželi byli všichni super a sice jsem byla na chirurgii a Ondra ležel na odd. šestinedělí, ale na kojení mě vozili pravidelně a všechno bylo v pohodě. Ondra byl "nenažranec", který pil po dvou hodinách a byl schopen u kojení ležet i 45 minut. Je fakt, že já na to vzpomínám ráda, jak jsem si udělala pohodlí s kojícím polštářem, obložila jsem se nějakýma mňamkama a kojila a kojila a kojila. Bylo to celkem dobrý odpočinek, protože jedině při kojení Ondra neřval. Jenom nevím, jestli by druhé dítě mělo být stejné jako Ondra, tak bude mít asi smůlu - už na to "nonstop" kojení čas nebude. Jo a v noci se budíme pořád, i když nekojíme od 15 měsíců. Moc se těším na to, až bude moje dítko spát celou noc v kuse. Sice je to všechno zápřah, ale určitě bych kojení nevyměnila za flašku.