Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

I ja jsem mela velke problemy s kojenim. Dcerka me bolestive sala behem prvnich dnu v porodnici, doma uz kojeni odmitala. Mleka bylo naopak prilis, prsa zduta, opakovane lecena ledem a zelnymi listy poskrabanymi vidlickou. Mistni lekarka doporucila dcerce odstranit uzdicku pod jazykem, laktacni poradkyne zhodnotila me bradavky jako kratke /jinak by byly ok/ na dcercinu pusinku, jejiz saci bod urcila o 1 cm dal nez u ostatnich deti, dale doporucila kloboucky, poradila, jak na zduta nafialovela prsa, testovala polohy pri kojeni. Pry prirozene kojit nemuzu, zel jsme si anatomicky nepasovaly, a tak jsem mleko odsavala 6-8x denne po 2 dcl po dobu 2,5 mesice. Prisat holcicku jsem zkusila jen tu a tam, k prsu mela odpor, vubec ji neuklidnovalo, naopak, sotva jej uzrela, plakala, a tak jsem pokracovala v podavani mleka 1. sondou /rozedrene patro-konec/, 2. lzickou /pri kojicim session o 30-45 min. casove narocne-konec, 3. lahvi to bylo ono! Literaturu o kojeni jsem vztekle mrskla do kouta, tucne prolozene vety typu "Nekojite, je to vase chyba" jsem nenavidela." Nakonec se nam prisati podarilo ve hre na cca 3 min, na druhy den mi uz vypila cely prs behem 5-10 min. Bolelo to fest, kousala jsem varecku, preslo to asi po mesici, ted je to naopak prijemne. Mleka je stale spousta, bez vlozek do podprsenky ani ranu, caje na podporu tvorby mleka mam akorat ve vystavce. V nejtezsich chvilich me podporil manzel a maminka. Jako jedini verili, ze to pujde. Rikali: "Pockej, az ji vyroste pusinka, ono to pak pujde." No a slo a jsem nejstastnejsi kojici mama na svete :-) Pri jakychkoli problemech bych opetovne nevahala okamzite kontaktovat schopnou, ochotnou, zkusenou laktacni poradkyni, ktera zachrani, co se da a poradi, vyzkousi, uklidni, povzbudi, at uz to vypada jakkoliv.