Ajo, tak tohle byl velice jednoduchy pokus vyvratit feministicke postoje. Myslim, ze v diskusi bys nasla odpovedi, ale tahle je specialne pro tebe:
Ano, existuji velke procentualni pravdepodobnosti, ze nasi synove budou se chovat jako tata, jako chlapi na ulici a v TV a jako kluci ve skole. A ze dcery preberou zajmy a roli matky a realnich a medialnich zen a holek. Je mozny, ze kultura jistym zpusobem zpracuje jejich vrozene sklony, jine potlaci nebo potlacit nedokaze. Je ovsem uplne jiste, ze evropsky katolicky kluk bude se chovat jinak nez africky muslimsky kluk, nebo indicky hinduisticky kluk a i v ramci techto trech skupin budou obrovske rozdily ve vnimani sveho tela, svych duchovnich a telesnych schopnosti a sve budouci spolecenske roli. Otazkou je, no a co? Musime svoje dcery vychovavat jen jako budouci matky a nenabidnout jim plny skolni program s fyzykou a matematikou, jen proto, ze vetsi procento jich hraji si radeji s panenkami? A neni to vlastne lstiva predstava, ze technicky vice orientovani kluci budou mit matiku a prirodovedu radi, a neprehlizime spise fakt, ze holky k temto vedam jdou vlastni cestou (ve hrach v domacnost cvici trideni, poznavani latek a zakonitosti?) Nekrivdime jim, kdyz nepovzbuzujeme jejich ambice? Otazka neni o tom, ze nejsou rozdily, at kulturni anebo biologicke. Ta rozdilnost povah a cest neni spatna, je spise zajmava, do jiste miry je to rise hry, svobody a nepocetnych kombinacnich moznosti. Otazka je politicka, jak rozdily zneskodnit tak, aby nedelaly nekomu jeho (jeji) cestu tezsi, chapes?
Předchozí