Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

Dobře Vás chápu, že Vás odsoudili, že nekojíte. To u nás bylo úplně stejné. Svého prvního syna jsem kojila 17 dní,dostala jsem 40 stupňové horečky a už to nešlo. Potom asi po 3 dnech už syn moje mléko odmítal, tak jsem dostala od gynekoložky tablety na zastavení laktace. V porodnici to taky byla "síla" s kojením. Bála jsem se každého "kontrolního kojení" - to je dost velký strašák! Malý pořád ubýval, byl línější na pití a navíc jsem se nervovala tím, že má srdeční vadu (mimochodem to mi potom vyvrátil pan doktor a máme "jen" šelest na srdíčku). Sestřičky mě pořád honily do kojení a "vyhrožovaly", že když nebude přibývat, tak nepůjdeme domů. No, horor. Dceru jsem rodila v jiné porodnici a jak jsem byla "vycvičená" z kontrolních kojení, tak jsem se ji pořád snažila přikládat a "nutit", aby pila a mohly jsme jít brzy domů. Sestřičky mě v téhle porodnici (ve Strakonicích) mile překvapily. Povzbuzovaly mě a každý přírůstek váhy pořádně pochválily. Bylo to hrozně fajn pro mojí psychiku. Po příchodu domů jsem nedělala nic jiného než jen kojila, a to jsem měla doma už 3.letého klučinu. Malá pořád chtěla pít a plakala hlady, prostě bylo toho mléka pořád méně a méně. Po poradě s dětskou lékařkou, jsem začala přikrmovat, protože malá vůbec nepřibývala. Sunar jí zachutnal okamžitě, mně se mezitím mléko úplně přestalo dělat. Zkrátka kojila jsem ji jen 20 dní. Naproti tomu moje mladší sestra kojila svého prvního syna skoro 20 měsíců! Docela byla před širší rodinou za "hvězdu" a já za "macechu", která své děti nekojila!! Ale opravdu to člověk nikomu nevysvětlí. Moje děti, ač jsem je kojila tak málo, jsou hodně šikovné, aktivní a hodně upovídané a nadané.
Každopádně si myslím, že jsou sestřičky "andělé v bílých pláštích" a ty, na které se snažíte co nejrychleji zapomenout. Ale to je případ všech lidí, někteří jsou dobří, jiní méně, ale to je život.