Přidat názor k článku Sourozenecké konstelace

Cizinko,
z matek na rodině mám pocit, že o mateřství a dětach a tak vůbec docela dost přemýšlí a poctivě se snaží být dobrými matkami, o děti co nejlíp pečovat, starat se o jejich zájmy a potřeby co nejlíp... takže mě opravdu docela překvapila ta mizivá reakce na dítě v sudu. Jistěže se úrazy stávají a smůla může potkat i ty nejpečlivější rodiče, ale odpusť, ten sud na zahradě nepovažuju za neodhadnutelnou a nešťastnou náhodu.
Pokud jde o vyřvání dětí, no možná jsem z Marsu, ale u nás doma se před třiceti lety používala taková úplně obyčejná filozofie, že když dítě pláče, tak ho asi něco bolí, je nešťastný, má problém kterej neumí samo vyřešit no a maminka se šla podívat co se děje. Ne že bysme byli nějak zvlášť rozmazlovaní a každý bebíčko se hodinu oňuňávalo, ale taky jsme vždycky věděli, že mamince není jedno pokud brečíme a něco nás bolí, že nás bez zájmu bulet nenechá, zareaguje na naše slzy aspoň tou obyčejnou větou "že se to zahojí". Nepovažuju za nijak převratnej a moderní vynález dát dětem špetku zájmu místo vyřvání, moje maminka to nevyčetla ze žádných odborných článků, jen se řídila citem a připadalo jí normální cítit soucit s vlastním dítětem co si natluče a brečí. Fakt jsme tak divná rodina a zdejší matky z Rodiny mají svoje citové chování k dětem vyčtené z knížek, protože doma zažily jen něco jako studenej odchov?