Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

Přesně takto jsem to zažila, tedy vlastně ne úplně. Porod naprosto v pohodě, pak mi ale hrozně naběhly prsa, a když jsem bolestí ani nemohla spát, tak jsem šla za sestřičkou. Ta prsa zhodnotila, jako že je to v pořádku. To ale mrňousek už moc ani nepapal. Nebejt mojí maminky, nevím jak by to dopadlo. Ta mi prsa taky znásilnila (už to tu v diskuzi někdo psal, s dovolením to taky použiji, moc se mi ten výraz líbil), a dala mi dobrou radu, abych když mám hodně naběhlá prsa tak před kojením trochu odstříkala, aby si mohl malý lépe vzít bradavku do pusinky. Pak už to bylo lepší. První co jsem kupovala cestou domů z porodnice byla odsávačka. Mlíka jsem totiž měla mraky, chlapeček to všechno nevypil, takže jsem musela neustále odstříkávat, aby mi prsa zase nezatvrdla. Připadala jsem si jako pojízdná mlékárna. Pak je taky nepříjemná komplikace tzv. ragády - prasklinky (to jsem musila vždy počítat do deseti, abych malého vůbec přiložila)a nakonec jsem ještě dostala zánět prsu, to už nebylo tak strašné (až na ty horečky). Naštěstí se to do konce šestinedělí srovnalo a pak byl pokoj, a chlapečka jsem kojila do 2 let. Vytrvat ze začátku mi pomohla představa těch věcí okolo umělé výživy, takhle jsem věděla že "strava" je vždy po ruce, vždy sterilní a té správné teplotě.
Jinak je zajímavé,že u druhé holčičky se vše upravilo během týdne.

Všem přeji ať je kojení pro ně příjemnou záležitostí, a pokud to z jakéhokoliv důvodu nejde, netrapte se tím, dnes se do dá řešit i jinak.