Přidat názor k článku Léčba sourozencem

Ahoj Markéto, chci Tě jen ujistit, že v tomto nejsi sama a nejsi rozhodně žádné "zvíře", že to tak cítíš. I když nás asi bude menšina, to uznávám. Já sama, když jsem otěhotněla, jsem neměla strach z porodu apod., ale nebylo mi dobře při představě kojení. Nakonec jsem porodila zdravou holčičku, nyní jí jsou 2,5 měsíce, a, protože se mě nkdo v porodnici neptal, zda chci kojit nebo ne, úspěšně se tam rozkojila. Když už se to podařilo, tak jsem v tom pokračovala i po návratu domů, žádnou slast jsem při tom sice nepociťovala, ale brala jsem to tak, že když musíš tak musíš. Navíc u tak malého miminka mi to zas až tak nevadilo, ale kojit na veřejnosti-NIKDY!!! Vždycky jsem ale věděla, že já nebudu z těch, které budou kojit i 2leté batole, protože jak už tu zaznělo, dítě, které normálně jí, chodí a všechno, si prostě nespojuji s takovýmto krmením, vhodným-podle mého-pouze pro bezbranná mláďata. Abych to ukončila, od 3 měsíců malé ji chci pomalu začít odstavovat, protože jak roste a vyvíjí se, začíná mi kojení čím dál víc vadit. Takže asi tak-mohou mě ostatní odsuzovat, ale já to prostě nepřekousnu-vyzkoušela jsem a stále vidím, že to není nic pro mě.
P.S. Asi je jasné, že kojení tatínků či dávání odstříkaného mléka starším dětem zrovna také nebude můj šálek kávy.