Přidat názor k článku Na co se mne nikdo neptal...

Jenže to paušalizování z něčeho vzniklo. Nějaká konkrétní máma neměla moc dobrou zkušenost (Terreza měla 3 špatné zkušenosti), tak hledá jinou možnost. Lukáši, já jsem hodně pátrala, a i ta nejpokrokovější porodnice v mém okolí mi prostě nepřišla moc zajímavá. Zkušenosti maminek se někde docela lišily, jinde byly vzácně shodné (bohužel ne moc dobré).
Víš, jinak to člověk vidí z pohledu té mámy, která se v nemocnici kroutí v bolestech (a v téhle situaci zcela opodstatněně vyplňování přijímacího dotazníku považuje za naprosto zbytečnou buzeraci). Jinak to vidí doktor, který si naštvaně říká - vždyť já jsem udělal všechno (co se obvykle dělává), máma i dítě jsou v pořádku a přesto si ta máma stěžuje.
Je to asi hlavně o tom, že ta máma narození dítěte prožívá jako jeden z nejvýznamnějších okamžiků ve svém životě, jako význačnou a ojedinělou událost.
Doktor vidí jen "další zvládnutý případ". Asi bychom od něj těžko mohli chtít, aby plakal radostí a dojetím nad každým narozeným miminkem. Ale já bych chtěla, aby mé okolí při porodu narození mého dítěte vnímalo stejně, jako já!!! Já se chci podělit o tu obrovskou radost a příliv štěstí, které mě po porodu zaplavily. A těžko budu v porodnici brečet štěstím doktorovi na rameni. Pokud ten doktor odrodil ten den už páté nebo šesté nebo kolikáté dítě, asi je rád, že je rád, a na nějaké citové výlevy nemá náladu.
A stejně je na tom veškerý personál.
Z narození dítěte se v nemocnici stává jen další "výkon". Já jsem nechtěla absolvovat výkon, já jsem chtěla prožít narození mého dítěte se vším, co k tomu patří.