...no, ono ty hranice musí být stanovené i při té demokratické výchově, chápu-li to dobře (už dlouho jsem si nic nestudovala...). Až na to, že jak já jsem porozuměla tezím o tomto způsobu výchovy, tak bych vlastně dítě měla přesvědčit o tom, že uznat tyto hranice je správné, tj. po dobrém a bez použití příkazů, zákazů, trestů, křiku apod. Přes moji snahu uznávat vlastní dítě jako rovnoprávnou osobnost a směřovat výchovu k idei demokracie se mi právě tohle kupodivu daří ze všeho nejmíň. Až poslední roky (jeden? dva? tři?) má moje dítě (8 let) občas záchvaty rozumnosti - pak je zdravě sebekritický a projevuje přání měnit se k lepšímu. Tyto záchvaty jsou častější, když je rodina OK - když se stůně, stěhujeme se anebo máme jiné nerváky, je to slabší - a dříve nic takového neexistovalo vůbec. Značnou část života náš potomek byl upřímně přesvědčen, že on má pravdu, že on je v právu, a že není nutné, aby námi stanovované hranice bral vážně - dokud nebyly použity autoritativní postupy...
Předchozí