Přidat názor k článku Sám doma

asi tak od druhe tridy jsem byvavala po skole doma sama a cekala na mamku az prijde okolo pul ctvrte z prace. odpoledne jsem si vetsinou cetla, nekdy sla s kamaradkami (jejichz rodice byli doma) ven. snad diky tem volnym odpolednim jsem precetla obrovska kvanta knizek uz na prvnim stupni skoly. rozhodne to "byti sama doma" necitim jako ujmu, prave naopak. je to takovy dobry pocit vedet, ze mi mama s tatou uz tenkrat verili. duvera ve vlastni deti je moc a moc dulezita - pro deti je obrovskym prispevkem po zbytek zivota.
porad myslim na maminku meho taty. tata se narodil na zacatku minuleho stoleti. babicka s dedeckem meli statek, o ktery se starali takrka sami. babicka vstavala nekdy okolo ctvrte hodiny ranni, sla obstrat dobytek (zatimco deti spaly), pote deti nakrmila a sla na pole nebo kamkoli jinam. deti byly vetsinu casu doma samy. myslim, ze to takto muselo fungovat ve vicero rodinach, deti samy doma byly normalni. a z meho pohledu jim to (alespon memu tatovi) nijak neublizilo.
nicmene jsem stejna jako vetsina z vas a moje devitimesicni dcera nikdy nezustala ani chvilickuku sama. jen vim, ze je i druha strana mince, ktera nemusi byt nutne jen spatna.