Pavlo,
to máš tak. Jestli jsi měla takové rodiče, že ti jejich výchova víceméně "sedla" a teď si nepokládáš otázky typu "jak to dělat, abych neopakovala ve výchově ty hova*iny, které jsem nesnášela u svých rodičů", případně si na ně dokážeš sama uspokojivě odpovědět, tak zřejmě takové kurzy nebo semináře nepotřebuješ. Jenže všichni na tom nejsou takto. Problém je, že ty vzorce chování, ty věty, výroky a i výchovné chyby našich rodičů jsou v nás vryté strašně hluboko. A kupříkladu já ty chyby, které jsem od rodičů převzala (ve způsobu komunikace s dítětem a sdělování svých požadavků), nedokážu jen tak identifikovat a uvědomit si je sama od sebe a změnit to. Jistě, vyrostla jsem a rodiče mě jakž takž vychovali, tak lze předpokládat, že i já s tím, co od rodičů mám, dokážu vychovat své děti. Ale proč se s tím spokojit a nepokusit o něco jiného.
Knížky typu "Jak se zamilovat do toho pravého" jsou vážně úplně o něčem jiném :)).
Předchozí