Přidat názor k článku Rodila jsem v Německu a doma

Vážená paní Martino,

ano, byla jste to Vy :-) Nemám pocit, že bych hodnotila Váš názor, jenom jsem napsala, že jsou lidé, kterým to - narozdíl ode mne - vyhovuje.

Nicméně s Vámi nesouhlasím. Vám čekací doba 1-3 hodiny připadá krátká? Asi máme každá jiné měřítko. Navíc já jsem přesvědčená, že by se tomu dalo dobrou organizací práce do jisté míry zabránit. Třeba zvát si tam ženy na konkrétní hodinu. Je mi jasné, že bych těžko mohla jít na řadu na minutu přesně, protože pokaždé se mohou objevit akutní případy, které bude nutné vzít přede mnou, ale těžko by se mohlo stát, že by se snad všechny ženy sešly v osm ráno a další tři hodiny čekaly na vyšetření. I takové zkušenosti mám. Pak jsem začala chodit zhruba hodinu před koncem ordinačních hodin a jenom jsem se modlila, aby stejný nápad neměly i ostaní ženy, potom bych se nejspíš nedostala na řadu. Jenže tohle nebylo řešením v situaci, kdy jsem po ránu přijít musela, třeba na monitor. Zrovna tak nechápu, proč musela být vždycky plná pracovna sestry. Přeci by nebyl problém, aby lékařka vyšetřovala jednu ženu a mezitím sestra druhou. Proč u vyšetřování sestry musí být další tři-čtyři ženy, je mi opravdu záhadou, protože k lékařce šla vždycky stejně jenom jedna a jedna další přibyla k sestře. A co se týká informací, prakticky pokaždé jsem se dozvěděla - "Nemám na vás čas, všechno vám řeknou na sále." Aby na mne někdo šetřil čas za takovouhle cenu, to se mi ani trošku nelíbí. SAmozřejmě, nehledě k tomu, že to odporuje právům pacienta (právo za uchování intimity, právo na informace a právo na ochranu informací o zdravotním stavu).

S.

PS: Do mého času Vám v podstatě nic není, ale když už jste ho naťukla - na Rodinu chodím v naprosté většině případů tehdy, když v jiném okně dělámj práci pro firmu. Čas, kdy se okno načítá (případně pošta odesílá apod.) využívám k pročítání příspěvků či odpovídáním na ně. Že ty mé jsou dlouhé, to je mi líto, ale kdybych se měla vyjádřit jasně a stručně, strávila bych nad nimi víc času, než si můžu dovolit. Já se totiž stručně vyjádřit neumím :-) (I když je to možná víc k pláči než k smíchu, zas tak moc mi to nevadí.)