Já bych nepředceňovala význam "dospělého" vnímání nad "dětským". Děti mají právo vidět příběh po svém. Je hezké si o tom, co viděli, popovídat, ale ne mentorovat a vysvětlovat, co měli vidět a jak to měli pochopit. Vždycky mě překvapí, jak malé děti dobře chápou mnoho složitých věcí. Myslím, že provedené psychologické výzkumy vidí problém spíše v dlouhé době strávené před televizí (a je jedno, jestli to je roztomilá pohádka nebo dramatický příběh), s tím souvisí nedostatek pohybu a žádný prostor pro vybití energie. To může být příčinou hromadění agrese.
Cesta tedy nevede od skladby pořadů televizních stanic, ale od nás - rodičů, abychom dětem vybírali pořad a stanovili dobu, po kterou mohou TV sledovat. Prostě mít pravidlo, že TV (video) zapínají pouze rodiče ;-) Tím se televize nestane odkladištěm zlobivých potomků, ale místem, kde se děti i rodiče na chvilku sejdou (a určitě to nebude každý den).
Předchozí