Přidat názor k článku Děti jako závaží

Neodpovídám přesně na Tvůj dotaz. ALe mám taky zkušenost, jak děti přijímají některá rozhodnutí svých rodičů, když jim nejsou vysvětlena. Před lety jsem jezdila jako vedoucí na tábor, který pořádala jedna pražská nemocnice. Nebylo tam moc dětí rozvedených rodičů, ale byly. Nejvíc si však pamatuji jednu šesti nebo sedmi letou holčičku, která plakala, protože byla skoro celé prázdniny u babičky nebo v táboře a tušila, že se její rodiče rozvádějí, proto nechtějí, aby byla doma. Ona se bála, že se rozvádějí kvůli ní. Nevím, možná to bylo úplně jinak a rodiče měli jen moc práce, možná se opravdu rozváděli(dítě jisté neshody vycítí), ale nejhorší bylo, že jí rodiče neřekli, co se opravdu děje a ona tak žila v nejistotě a obavách, že to je její vina. Byla to na můj vkus moc malá holčička, aby měla takové trápení.
Když píšeš o tom, jak se děti neustále vracejí k mamince a zase zpět do DD, úplně mě mrazí, kolikrát si musí prožít takovou tu nejistotu, proč tomu tak je a jestli je vůbec má ještě maminka ráda. Sama vím, že i když mám skvělé rodiče, že stačilo aby zakřičeli a už jsem všem vyprávěla, že mě našli, že nejsem jejich. Myslím, že dětské dušičky jsou úplně jiné než ty dospělé a měli bychom je bránit a hodně si s ními povídat a vysvětlovat přiměřeně jejich věku a dávat jim najevo svou lásku, i když je to pro mnohé z nás těžké.