Přidat názor k článku Děti jako závaží

Děkuji za tento příspěvek. Jsem adoptivní matka a mám stejný pocit. Jako potenciální adoptivní rodiče jsme byli prověřováni a zkoumáni až na hranici lidské důstojnosti (ano, řeší se i jak často máme sex, jak často bychom ho chtěli mít a mnoho dalších velmi důvěrných věcí), a to vše jsme podstoupili, abychom mohli přijmout za své opuštěné děťátko-pro nás vytoužené a milované. Na celý život, na své náklady, na svou odpovědnost. Na druhé straně jsou příběhy biologických "matek", často nezralých, bez zázemí, řešících problémy sama se sebou, které mají PRÁVO se několik měsíců rozmýšlet, zda své dítě vůbec chtějí, nebo ho radši nechají v ústavu, berou si ho "na zkoušku" domů, je jim dávána "šance", zda se dokážou postarat apod. V dnešní situaci, kdy potenciálních adoptivních rodičů je více než právně volných dětí, to nechápu. Ano, náš syn se jednou bude muset vyrovnat s odmítnutím biologické matky, ale od 2 měsíců má mámu, tátu a brášku (byť adoptivní), kteří ho milují a kteří ho chtějí. Co mají děti, které jsou za každou cenu (našimi zákony) drženy v biologické rodině, která se ani mnohdy rodinou nedá nazvat??? Proč se také tyto biologické rodiny, které dopustily umístění svých dětí do ústavu, neprověřují před vrácením dětí podobně jako adoptivní rodiny?Znáte někdo odpověď, pohled z jiné strany? Trápí mě to a každou návštěvu kojeňáku obrečím, když tam vidím ty desítky párů hlubokých smutných očí.