Přidat názor k článku Děti jako závaží

Dobrý den,
děkuji za Vaši reakci. Určitě máte pravdu, že SMÍŘENÍ SE s vlastní rodinou je v životě jednotlivce velmi důležité. Sama jsem si tímto musela projít, abych byla schopná přijmout rodiče takové, jací jsou, se všemi jejich klady a zápory. A byl to "běh na dlohou trať" - a to pocházím ze vcelku normální rodiny:-)Co potom "naše" děti!
Ve své praxi se setkávám se dvěma extrémy-některé děti své rodiče bezmezně milují a druzí se stejnou intenzitou nenávidí.
První skupina dětí má o svých rodičích velmi idealistické mínění, nedokáží či nechtějí si připustit, že by JEJICH rodina měla nějaký problém. To, že "skončí v děcáku" dávají za vinu okolní společnosti, špatní jsme my, soc.prac...., že jsme je doma nenechali. V takovýchto momentech pracujeme s dětmi na tom, aby se na svět, vč. své biorodiny naučili nahlížet REALISTICKY. Tví rodiče mají problémy, jsou nemocní...ale souhlasím, nepoužívat slovo zlí, neschopní...
V poslední době jsem se ale opakovaně setkala s dítětem, které k nám přišlo defakto dobrovolně, neb ho doma neměli rádi, nevěnovali se mu, proto se choval určitým způsobem, aby se dostal do DD...Zde nastupuje práce odlišná, zkusit mu vše vysvělit tak, aby ho to co nejméně ranilo a přestal své rodiče nenávidět...Oboje je velmi náročné a ne vždy se to povede...

Maceško, chtěla jsem se Vás zeptat, zda je možno přes internet objednat Vaši knížku. Vím, že vyšla, kamarádky-adoptérky z Brna mi o ní vyprávěly.
Děkuji moc, krásného Silvestra a šťastný nový rok pro celou Vaši rodinu!