Přidat názor k článku Rodila jsem v Německu a doma

Teda, koukám, že podmínky se stále mění k lepšímu :-))) Ta poradna byla jedna z věcí, na kterou jsem si stěžovala, na to, jak funguje, navrhovala jsem zavedení přidělování aspoň orientačních časů... Tý vado, začínám mít pocit, že jsem dobrá :-) a že to věčný stěžování přeci jen k něčemu bude. Postěžuje si jedna, druhá, třetí... a poměry se lepší :-))

JInak k tomu manželovi - ten by se nikdy nehnal tam, kde by překážel. Pravda je taková, že jsme měli slíbeno, že se mnou může být na monitoru, nicméně pak ho vytlačili z oddělení, zabouchli dveře a jak jsme letěli pomalu poklusem, tak já si toho všimla pozdě. a když jsem požádala asistentku, zda by ho mohla pustit, že to máme s lékařkou domluvené, dozvěděla jsem, že tam rozhoduje ona a ona ho nepustí, protože to běžně nedělaj a ona má práci. Tečka,konec diskuze. Takže jsem byla půl hodiny sama na monitoru a další půl hodinu sama, než ho ke mně pustili. Tím sama myslím opravdu sama, žádá jiná rodička u toho nebyla. Protože bylo všude plno, byly jsme u monitoru, a když jsem zjistila, že nějaký pohyb po chodbách či sprchách stejně není, šli jsme do sprch. Ne se sprchovat, ale ta lavice na klystýry byla v lepší výšce pro opření. A když ze sálu stěhovali čerstvou maminku, šli jsme stranou, právě aby ji manžel zbytečně "neokukoval", a když byl klid, tak jsme se zase vrátili a vzápětí jsem šla na sál avolný pohyb skončil :-(. JInak asistentky věděly, že jsme ve sprše a kdykoli se můžeme přemístit, kdyby o ní měl někdo zájem. Bohužel, co jsem se ptala i holek z pokoje, tak žádná, od té doby , co se dostala na sál, nemohla chodit, nebyla sem v tom tedy sama. Věřte mi, že kdyby se kdekoli pohybovalo víc rodiček, spíš bych byla schopná vyhádat si, že budu s manželem na chodbě mimo oddělení, než bych ho brala dovnitř.

S.