Přidat názor k článku Děti jako závaží

Když jsem byla malá, také jsem necítila tolik lásky od rodičů. jako měli mí mladší sourozenci. Byla jsem vychovávána v úplné rodině. Ale těžko mě chápaly, protože tátta byl extrovert a já introvert, nechápal, že potřebuju více soukromí a více času sama pro sebe, na učení atd. Byla jsem za to neustále hubována. Nepamatuji si, že by si semnou někdo hrál. Úkoly byly s pohlavkama a pod.

Nyní mám svoji rodinu, a můžu říct, že naučit se k dětem správně chovat, věnovat se jim s láskou, kterou si zaslouží může a je pro člověka, který se to nenaučil v dětství dost velký oříšek. Trvalo mi sedm let, než jsem se naučila věřit svým instinktům a věnovat dětem lásku, kterou si zslouží. Naštěstí mám výborného manžela, který mi dost pomáhá, a tak překonáváme společně všechny překážky, jak se dá.
Jsem ráda, že mám tři děti, někdy je to makačka, zvlášť, když mě přepadnou deprese, kterými trpím už od dětství.Ale lékama se to dá zvládnout. A pak si jen užívám mateřství. Myslím, že přes všechno co jsem zažila mám v životě velké štěstí. Teď vím, že mojí buoucností je rodina a té se snažím věnovat, jak jen to jde.
A to přeji všem, kteří se ještě potácí mezi minulostí a přítomností.
Hezký, spokojený nový rok přeju všem dětem , maminkám a tatínkům. Naschledanou