Přidat názor k článku Na tom záleží

Dášo, ruku na srdce, opravdu jste na amniocentézu MUSELA? To je přece rozhodnutí té které ženy a žádný genetik nebo doktor nemá právo kohokoliv nutit k vyšetření, které 1.odhaluje pouze DVĚ z mnoha možných poškození dítěte a 2.je větší pravděpodobnost, že po amniocentéze potratím zdravé dítě, než to, že se prokáže, že je postižené. A navíc, pokud amniocentéza dopadne "dobře", tak přece víme jen to, že dítě pravděpodobně nebude mít Downův syndrom (ne stoprocentně) a pravděpodobně nebude mít rozštěp páteře (také ne stoprocentně). Kde jsou další možná poškození? To na ně mám opravdu myslet, nechávat si dělat fůru dalších a dalších vyšetření a celé těhotenství se proklepat, aby dítě nemělo tamto a ono? Vždyť to není lidské! Připravit se na postižené dítě podle mého stejně prostě nelze, to se buď stane, nebo ne.
Ale samozřejmě Vás obdivuji, že i když tam bylo podezření na Downa, dítě jste si nechala.
Já sama postižené dítě nemám, ale několik let jsem mezi nimi pracovala. Jsou mezi nimi kouzelné bytosti a pokud slyším "odborníky" říkat "maminko, běžte na testy, přece nechcete mrzáka", tak nevím, čím bych je přizabila. Handicapovaní lidé, ať duševně nebo tělesně pro mne nejsou mrzáky - to jsou jen ti, kteří si myslí, že pokud někdo není "normální" podle jejich testů, nemá právo na život.