U nás je bohužel ten problém, že i kdybychom uplatili domácího, aby nám výměnu povolil, důchodce sem žádný nepůjde. I těch 120 tisíc bych mu dala, jenže komu se bude chtít do garsonky ve 2. patře bez výtahu, bez ústředního topení (waffky), s nevytápěnou koupelnou (i když to by se snad dalo vyřešit aspoň teplometem). Sice je to hned u metra a kousek od nemocnice, ale jak jsme se tak poptávali, prakticky nevyměnitelné. :o( Bydlí tu dost důchodců, a když je vidím, jak se šplhají s berlema po schodech... určitě by radši bydleli jinde. Navíc je to dost dům hrůzy, samej alkoholik, ve sklepě přespávaj bezdomovci... Takže to asi nemá cenu zkoušet dál. Tohle je byt pro jednoho mladýho člověka, třeba hned po škole, jenže ten zas nemá za co měnit. :o)
Už jsem přemýšlela i o tom, že bych právě nějaké babce, co bydlí sama ve velkým bytě a nemá příbuzný nabídla, že bychom jí třeba přispívali na činži, kdyby nás tam nahlásila (aspoň mne), jenže - za prvé, kde ji vzít, mám chodit po ulicích a ptát se jich? A za druhé, byt po zemřelém připadne tomu, kdo s ním FYZICKY bydlí v den jeho úmrtí. Když tě lidi z baráku natřou, žes tam nebydlel, nemáš ani prachy, ani byt. :o(
Předchozí