Přidat názor k článku Změny v zákonných předpisech aneb do práce v době mateřské dovolené?

JaninoH, píšeš: Možná ta babka s mužem také kdysi začínali se dvěma malými dětmi v 1+1. Pak vydělávali, šetřili, snažili se, aby se nakonec dopracovali k pěknému bytu. Udělejte to taky tak (já vím, že to není lehké, ale to nebylo nikdy).
To je sice hezké, jenže v době, kdy "babka s mužem" vydělávali a šetřili, bylo REÁLNÉ na byt ušetřit (družstevní nebo vlastní RD), z normálních platů, což dnes jaksi nejde. Kdyby taková mladá rodina se dvěma dětmi, která má čistý příjem 25.000,- korun, ušetřila měsíčně pět tisíc, čili ročně 60, bude na byt za milion šetřit 17 let. A za milion dneska koupíš s bídou to 1+1. Na 3+1 za dva miliony by šetřili 34 let. To mají fakt hezké vyhlídky. Státní podpora veškerá žádná - stavební spoření je prima, když chcete RENOVOVAT, ale za cílovou částku si do vlastnictví koupíte leda garáž - výstavba státních bytů téměř nulová, na byťáku dostane byt leda tak Rom, který ten předešlý vybydlel (klidně si myslete, že jsem rasista, ale já s pozitivní diskriminací nesouhlasím, podle mého názoru jsme si všichni rovni, ať už máme jakoukoli barvu pleti).
Moji tcháni čekali na družstevní byt čtyři roky. Ty čtyři roky se taky tísnili v pidipokojíčku v podnájmu se záchodem na chodbě. Ale měli JISTOTU, že ta čtyři roky budou bydlet. Dneska, jakmile se objeví nějaká "družstevní výstavba", je to na 99% podvod (viz H-System apod.).
Ano, nikdy to nebylo lehké, ale nikdy to nebylo tak problematické jako dnes. Jako daňový poplatník, jako občan tohoto státu, z jehož daní žije, jsem v situaci, že mi stát ani v nouzové bytové situaci NEPOMŮŽE, ani dočasně ne, protože MÁM dekret na "stan", kam by nejspíš váhali nastěhovat i neplatiče. Už jsem to tu psala několikrát - my se ani nesmíme přihlásit do pořadníku na byťák, ani do výběrového řízení ne, což ty "babky" za svého mládí mohly, i když třeba dostaly byt za 20 let nebo ho nedostaly vůbec. Víš, ono i kdybychom ten byt nedostali, aspoň bychom měli nějakou naději, že takhle primitivně nebudeme žít navždycky. A naděje dělá hodně. Bohužel, my nemáme prakticky žádnou. :o( Jediná naděje je, že budu x let dřít jako idiot, než vydělám ten milion, abych si mohla pořídit aspoň to 1+1.