Přidat názor k článku Rodila jsem v Německu a doma

No, mě už to taky konečně usnulo a tak pročítám pár posledních příspěvků.
Já na možnost vylepšení podmínek v porodnicích také moc nevěřím. Už jenom proto, že pro zdárný průběh porodu potřebuji asistenci někoho, koho znám a předem jsme spolu domluveni na tom, jak si péči při porodu představuji atd. Tedy rozhodně nechci při vstupu do porodnice mít hlavní obavu - kdo má teď zrovna službu??? Porod je fakt jedna z mála příležitostí, kdy nemám chuť se s někým seznamovat a rozhodně ne s člověkem, který vezmě poprvé do rukou mé dítě /moje kamarádky v zahraničí si dítě ostatně mohly samy chytit, já jsem se snažila aspoň dotknout hlavičky, ale personál mě zadržel a zatvářil se asi tak báječně, jkako bych chtěla masturbovat na veřejnosti/
Mé dosavadní zkušenosti jsou takové, že v nemocnici člověku předem naslibují cokoli a pak si stejně jedou podle svého i když se alespoň snaží zdůvodnit, proč se odchylují od dohody. Hádat se dvacet minut před porodem o to, jestli mi řeknou alespoň do jaké skupiny patří účinná látka toho, co se mi násilím pokoušejí švihnout, je fakt nepříjemné. Miminko mi na břicho nedali, ačkoli mi to vehementně slibovali při opakovaných dotazech.
Mojí návštěvu v ambulanci poslouchaly vždy dvě další ženy. Bylo mi to celkem jedno, protože nic osobního mezi lékařem a pacientkou padnout snad ani nemůže, vždy to byly pouze nabídky /slušné a nedirektivní/ k indukovanému porodu s epidurálem a mé zdvořilé odmítnutí. Cítila jsem se jako alternativní divoženka už jenom proto, že chci rodit,až se miminko samo přihlásí a bez epidurálu.