Vidím,že se bavíte o podnájmech a pod. Taky přispěju troškou do mlýna.
Po tom co jsem dostudovala jsem 3 roky pracovala,pak jsem se vdala. Za ty 3 roky jsem nenašetřila ani korunu, a to i když jsem bydlela s rodiči.Ono totiž šetřit z 8 tisíc se i tak docela nedalo,rodičům jsem na nájem přispívala a jídlo,oblečení,kurzy a pod. jsem si platila ze svýho. Takže po svatbě ,můj manžel na tom byl podobně ,jsme začali bydlet v podnájmu,kde by jsme v tý době vzali pár melounků na byt? Tak jsem pěkně platili za dvougarsonku. O tom,že by jsme ušetřili nemůže být ani řeč. Časem jsme měli děti,jistě ,nikdo nás do nich nenutil,ale čekat do 40ti let až naškudlím na 1+0 se mi moc nechtělo. V té době můj děda už na tom byl špatně zdravotně a po tom co byl několikrát v nemocnici mu doporučili,aby se o něj někdo staral. Časem bylo jasný,že on se o sebe sotva dokáže postarat. Ale s mojí mámou bydlet nechtěl.Chtěl zůstat ve svým bytě,na kterej si on vydělal. Jenže už zapoměl dodat,že on ten byt dostal před x lety jako pracovní a po dalších x letech si ho mohl odkoupit za velice slušnou cenu.
Dál jsem bydleli v podnájmu, matka po jeho smrti byt pronajímá. Mě řekla,že kdyby jsme tam chtěli bydlet tak že jí budeme platit tolik,co by ona dostala od jiných jako za pronájem. Tak to jsme mohli rovnou zůstat tam kde jsme ted. V podnájmu zřejmě budeme bydlet až do smrti,na byt totiž nenašetříme nikdy.A že byjsme ho dostali z práce jako ona a její rodiče??
Ted si ona může odkoupit ten svůj byt,taky za velice slušnou cenu,chybí ji na něj docela slušnej balík a co myslíte: kdybych něco měla,půjčila bych jí??
Předchozí