Přidat názor k článku Diagnóza vývojové poruchy: dobrý pomocník, ale nebezpečný pán

Můj starší syn je takové vzorné dítě, premiant, slyšíme jen samou chválu a obdiv, člověk si na to snadno zvykne. Od začátku nám bylo jasné, že s dcerkou, teď druhačkou, to bude jiné. Má dost zdravotních problémů i poruchu řeči, přesto je velmi bystrá a inteligentní. Měli jsme ze školy strach, ale nakonec jsme měli obrovské štěstí na paní učitelku. Například jsme už chodili asi k pěti různým logopedům a logopedkám, ať už jsme čekali venku nebo byli v ordinaci, dcerka vždycky zlobí, houpe se na židli, vymýšlí nesmysly, běhá po ordinaci a nevím co ještě. Všichni ji označují jako velmi hyperaktivní. Ale paní učitelka je prostě geniální pedagog a anděl k tomu. Nikdy si dokonce na dcerčino chování nestěžovala. Pomalu začínám věřit, že malá snad ve škole nezlobí! A učení jí jde taky výborně. Měli jsme strach ze psaní, protože je levačka, ale i to je v pohodě. Jen se bojím, že ve třetí třídě jim změní učitelku...