Přidat názor k článku Diagnóza vývojové poruchy: dobrý pomocník, ale nebezpečný pán

Můj čtyřletý syn je dle veškerého okolí velmi hyperaktivní. Pořád a neustále běhá a neposlouchá téměř nikdy. Velmi nás to jeho chování trápí a již téměř tři roky se to snažíme řešit. Jak jsem již psala, někdy o diagnóze hyperaktivita, ale pochybuji. A proč? Syn se uklidní jedině u knih, u kterých vydrží velmi dlouho. Absolutně ho zatím nebaví jakýkoliv sport. Dokáže vydržet v divadle balet a dokonce i operu Čert a Káča. Vydrží čtyřiadvacetihodinovou cestu k moři autobusem a to i několikrát do roka. Rád venku chodí a drží se mne za ruku (což prý hyperaktiváci nedělají). Doma je v pohodě, ale nezvládá kázeň v kolektivu. Až donedávna velmi dobře spal. Teď přestal spát po obědě.
Psycholožka narhuje také léky. Já jsme silně proti. Někdy mi připadá, že je spíše velmi rozežraný (ale fakt nevím, kde jsme udělali chybu, protože ho nerozmazlujeme). A běhání ho asi baví, proto pořád běhá (tak snad sport běhání ho později chytne). Tak opravdu nevím. Je to hyperaktivita nebo se za tím jen schováná obtížně zvládatelné dítě? O ostatních poruchách nevím, s tím jsem se zatím u něj nesetkala.