Přidat názor k článku Diagnóza vývojové poruchy: dobrý pomocník, ale nebezpečný pán

Absolutne nesouhlasite mozna prave proto, ze jste ten clanek nedocetla. Autor netvrdi, ze hyperaktivni deti jsou jen nevychovane, ale naopak, ze NEKTERE nevychovane deti ziji snadneji s nalepkou nemoci. Nepopira, ze hyperaktivita je nemoc, jen tvrdi, ze se nevi, co ji zpusobuje. Chapu jeho nazor, ze tezko lecit neco, o cem doktori poradne nic nevi. Ale lecbu samotnou opet neodsuzuje, jen jinymi slovy rika, ze u hyperaktivity se potlacuji priznaky, neleci duvody. Ac v tom ma naprostou pravdu, nedodava, ze i u ciste fyzickych nemoci leckdy nezbyva nic jineho nez jen ulevovat cloveku od tech priznaku. A zatimco u pece o telo se nad tim nikdo nepozastavuje, u pece o dusi je kolem toho rozsahla debata. Nikdo vas neodsoudi, ze jste svemu diteti nechala dat prasky, hlavne pokud to vedlo k pozitivnimu vysledku. Kdyz se i syn trapil a nemohl si pomoct, bylo to samozrejme jen rozumne. Ale vy taky patrite mezi osvicene rodice, o nichz mluvi posledni odstavec, kam jste se nejspis nedostala. Autor tam pise, ze je dulezite brat diagnozu jako zacatek, ne konec prace s ditetem. Je snadne nechat se zaskatulkovat a uz se sebou nic nedelat:( Jsem rada, ze to neni pripad vas ani vaseho syna, podle toho, co pisete:)