Přidat názor k článku Diagnóza vývojové poruchy: dobrý pomocník, ale nebezpečný pán

Lusiku,
tak mam asi tak pet minut casu hehe. U dcery jsme na problem prisli pote, co zacala chodit do skolky, protoze tam nikdy nepromluvila. Po pul roce uz to bylo fakt divne. Do vseho se zapojovala, neverbalne komunikovala, ale proste nic nerikala. Jelikoz to byla skolka, kde maji primo logopedicku a dcera tam byla proto, aby mohla mit tu logopedii denne, protoze zacala mluvit trochu pozdeji, tak se to zacalo resit. Meli jsme stesti, protoze ta logopedicka zna celou nasi rodinu, predtim dochazela k nam domu, mela v peci i starsiho syna. Nasla nam tedy pani, ktera se primo touto a podobnymi poruchami zabyva. Od zari nastoupila dcera ve skolce, ktera spada pod skolu, kam chodi syn. Jeste nez tam nastoupila, tak nam bylo doporuceno s ni ve skolnich prostorech mluvit, mluvili na ni deti od syna ze tridy, recepcni i ucitele, co jsme ruzne potkavali. To vse, aby nemela psychicky blok tam pak mluvit. Co nastoupila, tak obcas mluvi, spis ale ne. Je taky desne palicata a neustale ma s ucitelkama "neverbalni konflikty", jak tomu rikaji. Ta psycholozka tam chodi a spolupracuje s ucitelkama, taky i s logopedem (nebo jak se mu rika cesky, kdyz je to chlap). Vysvetlila nam, ze je to problem psychicky, mala ma panickou hruzu z toho, ze by nekdo slysel jeji hlas. Kdo a kde ji vadi je zahadne. Napr. pred tou psycholozkou ve skolce nic nerekla a kdyz jsme prisli k ni do ordinace, tak nezastavila... Pry jsou deti, ktere projdou celou skolu, vcetne vysoke (pak uz tedy ne moc deti) bez toho, aby promluvily. Nekdy si takove dite najde kamarada, pres ktereho komunikuje. Nase mala se zatim vzdycky skamaradila s holcickou, ktera ma sama take nejake problemy, jak v predchozi skolce, tak ted. Nezbyva nez doufat,ze se to casem zlepsi.