Přidat názor k článku Změny v zákonných předpisech aneb do práce v době mateřské dovolené?

Nedá mi to a musím reagovat na vaši polemiku mladé rodiny x důchodci.
K bydlení důchodců ve velkých bytech - rodiče bydlí v obecním 3+1. Zatím pracují, ale už se blíží doba odchodu do důchodu, takže chtěli legálně byt vyměnit za menší. No a k našemu zděšení by v 2+1 platili měsíčně stejně jako nyní. Lidé v garsonkách platí skoro čtyři tisíce a to je stejná suma, jaká se platí v Brně za pronájem garsonky. Takže ani obecní garsonka by je moc finančně nevytrhla, i tu může být velký problém z jednoho důchodu utáhnout. A v domě, kde bydlí rodiče, stojí stejně jako pronájem přes realitku. Asi s nimi nakonec byt vyměníme my a oni náš v OV vymění za 2+KK, kde by všechny měsíční poplatky neměly přesáhnout tři tisíce. Naštěstí patří k těm, kteří se aspoň takto na důchod připravují.
Ve svém okolí znám pochopitelně řadu důchodců, kteří si stěžují a žijí ve velkém bytě. Ale všichni tam žijí proto, protože je v tom bytě k trvalému pobytu zapsáno některé z jejich vnoučat a oni chtějí touto cestou přispět k zajištění bydlení svého vnoučete. S nadsázkou řečeno - pro mladé toho dělají dost, živoří, aby jedno z vnoučat mohlo začínat ve vlastním. A aspoň důchodci v mém okolí chtějí, aby jejich vnouče mělo rovnou třípokojový byt. Je to tak nepochopitelné? Vždyť všichni chceme pro své děti to nejlepší.
Asi se shodneme v tom, že reletivně zdravým důchodcům, kteří žijí v páru se žije nejspíš lépe než rodině s malými dětmi. A já z vašich příspěvků mám dojem, že ve svém okolí znáte jen zdravé důchodce.
Má babička zůstala po mozkové příhodě ležák. Myslelo jí to jako dříve, ale nemohla chodit, nemohla hýbat jednou rukou, měla plíny, atd. Tatínek ani já jsme v sobě nenašli sílu si ji vzít domů a starat se o ni. Ani bychom to fyzicky nezvládli, k přesunu na vozík, do postele, atd. bylo potřeba dvou pečovatelek. Navíc příspěvek péče na osobu blízkou je 3.500 a tatínek by tím přišel o vlastní důchod. Já jsem sice byla vdaná, ale studovala jsem a asi bych školu nedodělala. Léčebna dlouhodobě nemocných hospitalizuje pacienty jen na padesát dnů ( bohužel Míšo, věř mi, že oproti domovu důchodců je to lepší varianta), takže následoval přesun do domova důchodců. Pokud si představujete idylický domov důchodců, který byl vidět v seriálech Život na zámku a Nemocnice po dvaceti letech, tak vás musím zklamat. Více než polovina klientů je ležících, další velkou část tvoří psachiatričtí pacienti. Protože v psychiatrické léčebně je pobyt zdarma, dochází k jejich přemísťování do domova důchodců, kde si pobyt hradí. Na 40 klientů jsou dvě ošetřovatekly. My babičce platili aspoň pečovatelku, která ji brala na vozíku ven, jinak by vůbec neměla šanci se dostat na vzduch. Pokoje jsou bpo třech, všude smrdí výkaly, dopoledne sedí babičky ve speciálních křeslech na igelitě, mají holý zadek a šetří se tak plíny. Pokud dojde v této době návštěva, tak asi si umíte představit, jak je jim to nepříjemné. Nikde zvonky, takže když někdo spadne, tak se musí z plných plic křičet a čekat, až dorazí pečovatelka. K mému zděšení je k získání místa v těchto domech hrůzy potřeba nemalý úplatek, nebo čekat dest let.
Vím, že je to něco jiného, než vámi doporučovaný dům s pečovatelskou službou, ale nedalo mi to a musela jsem napsat,jak to tam vypadá a jak někteří důchodci žíjí.
V důsledku zlepšení zdravotnické péče ( je to velmi diskutabilní, znám to na vlastní kůži) je stále více starých lidí v důsledku nějaké nemoci dlouhodobě nesoběstačných, bezmocných, popř. odkázaných na přístroje. Tento stav trvá často roky a jejich rodina se o ně v současné ekonomické situaci nemůže postarat ( děti živí své děti na studiích, potřebují vydělávat na vlastní důchod, atd.). Vím, že těžká nemoc nebo úraz může potkat každého z nás, ale u lidí nad sedmdesát je to pravděpodobnější. A v domovech důchodců žije spousta lidí a všichni v naprosto nedůstojných podmínkách, i ti, kteří jsou chodící.