Přidat názor k článku Diagnóza vývojové poruchy: dobrý pomocník, ale nebezpečný pán

Blančo, promiň, že tě opravím, ale pravděpodobně jsi dysgrafik (ne disgrafik) a tato diagnóza už v letech, kdy jsi chodila do školy známá byla, jen ne všem učitelům. Jsem stejný ročník a dobře si pamatuju, že se nás vždycky na začátku školního roku nová učitelka ptala, jestli jsme někdo dyslektik nebo dysgrafik (tehdy jsem ještě neměla přesnou představu, co to vlastně je). Jinak autor článku vůbec nepopírá, že by zmíněné diagnózy neexistovaly, jen upozorňuje, že těchto dětí je "jaksi podezřele moc". Pracovala jsem ve škole jako speciální pedagog a je pravdou, že diagnózu hyperaktivity či jakékoliv dys poruchy nebo alespoň podezření na ni mělo papírově 30-40% žáků celé školy, což je opravdu hloupost. Jenže všichni to měli potvrzené z pedagogicko-psychologické poradny. Zkrátka, komu to ve škole hned nešlo na samé jedničky, obvykle se posílal na vyšetření, často si to žádali rodiče sami a poradna, aby se kryla, tak vždycky aspoň něco našla. Tohle opravdu nemá smysl, věřím, že se to netýká tvého syna (ostatně léky se nasazují opravdu jen v případech, kdy je to nutné - alespoň podle mé zkušenosti). Myslím, že je důležité se svému dítěti věnovat, spolupracovat s jeho učitelem a klidně si přiznat, že je občas zlobivé, líné, nebo že mu něco zkrátka nejde. Teprve, když je těch problémů moc a nic nepomáhá, přemýšlela bych o návštěvě poradny nebo psychologa.