I já se mockrát zamýšlela nad osudy "svých" čtyř dětí. Starší tři jsou sourozenci z jedné původní rodiny, která je týrala a nepečovala o ně. Takhle na první pohled jasné řešení - děti do DD a rodiče před soud. Ale během doby jsem se dozvěděla víc podrobností a začala přemýšlet, jak bych se chovala já jako matka 6ti dětí, bez vzdělání, bez autority, protože otec dětí její autoritu u dětí plánovaně likvidoval, bez peněz byť i na základní potraviny, s obrovským pocitem bezmocnosti. I zvíře, zahnané do kouta kouše.Život mě naučit neodsuzovat nikoho moc rychle, taky jsem prožila lecos, na co nerada vzpomínám, a nebýt mé původní rodiny, možná by mi sociálka mé 2děti v té době odebrala. Řešením není plošné odebírání dětí z rodin, ale včasná a odborná pomoc v těch rodinách, které o to stojí. Věřím, že takových rodin, které by s pomocí svou roli vůči dětem zvládly je dost velká část. Ústavy by měly být jen krátkodobé řešení v případech, kdy rodina dětem ubližuje, nebo se nechce starat.
Předchozí