Přidat názor k článku Diagnóza vývojové poruchy: dobrý pomocník, ale nebezpečný pán

Naprosto souhlasím. Jsou děti, které opravdu mají potíže s matematikou /nejsou schopny např. konat základní početní výkony, nemají prostorovou představivost atd./ nebo s jazykem /nejsou např. schopny sluchově analyzovat hlásky/. Ale je také spousta dětí, které jsou prostě podprůměrné, a společensky únosnější diagnóza je potom sehnat nějaké to SPU.
Celosvětový průměr SPU se pohybuje právě někde v rozmezí 2-10 % v populačním ročníku, u nás bývá ve třídách jednoho ročníku diagnostikována někdy až celá jedna třetina. Je také třeba říci, že pro rozumného rodiče není diagnóza SPU skvělou výmluvou pro úlevy , ale naopak výzvou k důslednější práci a motivací k překonávání problému.
Pokud rodič a následně dítě hřeší /někdy na v poradně vymodlenou/ diagnózu, jedná se o nerealistický přístup, který se jednou může negativně odrazit na životě dítěte obecně.