Přidat názor k článku Není rukou…

Nejlépe jsem se (PO TÉTO STRÁNCE) cítil na vojně. Jeden mundůr na ven (vz.95), jeden do zaměstnání (vz.85) jeden pracovní. 3 čepice, 3 nátělníky, někde vzadu zašité svoje ponožky a slipy :) - ty vojenské umělohmotné se nosit nedaly. Tři košile, troje boty, jedno pyžamo, malou a velkou polní, masku, pár sešitů, dvoje skripta. Párt svých věcí (knížky, wolkman, nabíječku, haldu zdravotního materiálu a léků) Pak jsem byl schopný to uorganizovat. Doma bych potřeboval mapu a rejstřík.

Koneckonců, dodnes (po 11 letech manželství) chybně sahám pro nože a lžíce, které manželka po svém příhodu po svatbě obrátila...

Jak mám vědět, kde jsou utěrky, nebo kvítkované Maruščiny šatičky s dlouhým rukávem, nebo správně dlouhé punčocháče mezi těma zatím moc dlouhejma a už moc krátkejma? To je problém se kterým se doma většinou nesetkávám.

Jediná věc, jak bych se to mohl naučit by byla praxe - pokud by mne žena za své přítomnosti opakovaně požádala abych jí podal toto a toto s přesně popsanou polohou (" vlevo v zadu za třetíma dvířkama na patře zleva...")...

Navíc patřím k lidem, co nemají prakticky vůbec optickou paměť, takže popis - "šatičky co měla včera" je pro mne mimo.

Co se týče prachu a kytek - když jsem byl doma sám, přežily jen sukulenty:
Proč? Prach mne nezajímá - to nevnímám jako nepořádek. Zato vnímám jako nepořádek, když se jsou věci nacpané bez ladu a skladu do skříní, jen aby venku nepřekážely, nezakládají se účty a záruční listy, přibývají vázičky a podobné "hlouposti" na poličce, nenabíjejí se pravidelně mobily, nemají děti dost důsledně rozlišeno čí je která hračka a pak se hádají apod...

Co se týče těch kytek - celé je to v tom, že když žena s dětmi odjede třeba na měsíc do ozdravovny, člověk okamžitě začne "dotahovat" dluhy - v práci, doma ... A přitom by vlastně měl převzít aspoň část údržby. Jenže to není známá "entita" a tak si to nenaplánuje do časového plánu - třeba - ve čtvrtek nedělám přesčasy, nevrtám, nejdu ke známým, mamince (která na to když jsem sám celý rok čeká jako na smilování ...) ale uklízím ...