Přidat názor k článku Sourozenecká láska i neláska

Znám to, mám takový právní přístup, že se snažím často zjistit vinu. Protože většinou se jedná o překročení nějaké meze z některé strany. Občas se stalo, že syn zle nakopnul, či uhodil sestru a netušil že mne má za zády, tak ji koupil, ještě než si uvědomil co udělal.

Ale často byl problém, že se do krve hádaj a někdy i rvou, vím kdo byl útočník (syn - snaží se o nadvládu), ale když mu chci jednu plácnout, tak se ho napadená mladší dcera okamžitě zastává a brání ho.

Dost jsem to řešil, a dospěl jsem k závěru, že pokud jde o trest za napadení druhého, tak ten druhý "disponuje sporem", podobně jako u světské justice, čili může mu odpustit. Horší je pokud se vzájemně brání pro něco jiného, ale to je na vysvětlení a při nejhorším to odnese i ten bránící.

A pokud prostě nevím, tak nastává presumpce neviny. Dám najevo svoji naštvanost (to často dělám i místo trestu), ale nechám to plavat...

Docela nepříjemné je, že zatímco já jsem původně jedináček a vnímám přísné hranice kolem vlastnictví každého z dětí, žena žila ve velmi harmonickém sourozeneckém vztahu v jakémsi komunismu všechno všech...