Přidat názor k článku Jak zápasím s poporodní depresí

Jsem lekarka,pro me tezky porod a poporododní obdobi bylo presto jako "kdyz uz sve letadlo nepilotujete".Zpetne si uvedomuju/je to 12 let!!!/jen pocit stresu a hlubokeho smutku a strachu o me dite a z nej.Muj psychicky dyskomfort jsem prenasela na syna-deti vnimaji neverbalni projevy emoci lepe nez dospeli,ten byl uplakany,spatne spal a zacarovany kruh se uzaviral.Tezky porod me stale budil ze spani i to,co bylo pak.Po pul roce jsem usoudila,ze bude vhodne jit k cvokari,abych neobtezovala okoli.
Psycholog nepomohl.
Kolega psychiatr praktikujici psychoterapii me zachranil-bez prasku.Akorat jsem musela unest punc cvoka pro okoli,ale to je mi jedno,jelikoz z praxe vim,ze vetsina mych ceskych pacientu svuj psychicky problem somatizuje/ztelesnuje/ a obtezuje me problemy,ktere se leci nekde jinde/u psychiatra/-bezny cesky styl-ja jsem OK,jen me porad boli bricho,hlava,zada.....ale nemam psychicky problem,ne,ne,ne.
Zkratim to.
Druhe materstvi bylo super.Porod usel,s miminem to byla rutina,pocasi na prochazky nadherne,vychutnala jsem si to-ale i diky svemu psychterapeutovi-dik pane doktore.