Přidat názor k článku Jak jsem se ztratila

Po zkušenostech s vlastními dětmi už neodsuzuji nikoho, komu se dítě ztratí nebo se mu nedejbože stane něco horšího. Dobře vím, že opravdu stačí chvilička. Nejhorší mi přijde, když má na starosti dítě víc lidí najednou a jeden spoléhá na druhého. Našemu synovi se takhle podařilo ve 2 letech během chvilky ujet na tříkolce na náves, přejet silnici a dojet až k obchodu, zatímco jsme vybalovali z auta věci po dovolené a já měla za to, že je malý u táty a on si zase myslel, že je se mnou. Ten pocit ledové ruky na srdci, než se našel (přivedla nám ho sousedka, která ho na silnici odchytila, zatímco jsme lítali po domě, zahradě, rybníčku atd. a hledali ho) nikomu nepřeju. Ještě, že nejelo žádné auto. Po přečtení článku mám úplně husí kůži. Pro tu mámu to fakt musel být horror. Soucítím.