Když byly dceři 3 roky, ztratila se mi v Tescu v obuvi... prostě najednou nebyla a mraky lidí okolo. Ptala jsem se ochranky u vchodu, jestli jí neviděli, ne neviděli...vyběhla jsem před obchod a miliony lidí, dcera nikde. Ptala jsem se lidí a najednou jedna paní říká, jestli nehledám malou holčičku, že odešla s nějakými lidmi. Já hrůzou oněměla a letěla i informacím a mezitím se už z rohlasu ozvalo: "hledá se maminka...". Ti cizí lidé si všimli malé, jak tam běhá dokola a pláče, zeptali se jí, ona jim řekla jak se jmenuje a dovedli jí k informacím, kde mě vyhlásili. Nevěděla jsem, jestli jí vynadat, že odešla s cizíma lidma, nebo chválit, jak to zvládla a řekla jak se jmenuje a s kým tam je (vyhlašovali mě a babičku:)). Je to zapeklitá situace, daly jsme si nějaká pravidla a dcera na to dodneška vzpomíná.
Předchozí