Přidat názor k článku Diagnóza vývojové poruchy: dobrý pomocník, ale nebezpečný pán

Já mám někdy pocit, že mě ani tak nevytáčí synátor (2,5 roku, taky příliš aktivní), ale spíš negativní reakce okolí. To se to vychovává když na děcko houknu a to stojí v lati!My už si s manželem jak se lidově říká ani neuprdnem - pořád ve střehu, spát chodí po 9 večer,přes den většinou nespí vůbec, lítá po bytě (sousedi už taky řvou), na řízené cvičení rodičů s dětmi chodit nemůžem, protože syn se nepodřídí programu. Navíc má brášku (8 měsíců), takže se mu 100% nemůžu věnovat. Ale říkám si na lidi kašlu - důležité je abych synovi nějak neuškodila, protože si myslím, že z těchto dětí se dá hodně získat, ale špatným přístupem taky hodně zkazit. Hranice jsem stanovila tak, že nesmí ubližovat a omezovat ostatní děti (což naštěstí ani nedělá, bylo jedno takové období, ale naštěstí pominulo). Když běhá a huláká nebo šťourá do něčí hromady písku (stejně na ulici nemá co pohledávat) tak se zkrátka nedá nic dělat. Očekávám, že to nejhorší teprve příjde. Doufám, že budeme mít štěstí na učitele. Všem maminám rošťáků držím pěsti.