Přidat názor k článku Naše úžasná vrána

Taky prosím o tip, jak se správně reagovat. Posledni dobou v mém okolí takových událostí bylo po více. Mé reakce? Snažila jsem se říci asi následující: To je mi moc líto ( a fakt bylo a je pořád). Jak se cítíš? Můžu něco udělat? Nevím, zda to bylo ono aspoň ten pocit se nedostavil.

Jsou to věty, které bys přijala? Nebo radši nic neříkat a vědět, že ty víš, že já vím a že děláme jakože je vše o.k. a přitom není? To jsem už taky zkoušela: známý přišel o dítě a ženu a já nebyla schopna mu zavolat. Úplně jsem se bála - že ho rozbrečím, že se já rozbrečím, že vyvolám vzpomínky, kterých se chce zbavit .... Pak jsem ho potkala a dělali jsme jako že nic, měl už novou ženu a dítě na cestě a koukal se na mé děti, jak vyrostly a já viděla pořád to jeho dítě stejně staré jako můj syn, jak jsem mu pomáhala oblíkat a za dva dny si ho osud vzal do jiného časoprostoru i s mojí kamarádkou ... Byl to už skoro rok a nějak jsme to nekomentovali, ta tragická událost tu byla a my se k ní nevraceli... Máte nějaký příspěvek - měla jsem něco říct nebo už to mám nechat být ?