Nejdřív jsem četla Váš první článek a sedím tu a bulím, jak moc bych si přála, aby se tohle nestávalo a stává, je to hnustá, krutá realita. O to víc si vážím svého štěstí, které tu spinká vedle mě, občas mu nadávám jaký je raubíř, že mě nenechá vyspat..... a teď, teď mám černé svědomí.
Doufám a věřím, že už nikdy nic tak strašného nezažijete a Vaše děti jsou a budou sluníčkem Vašeho života. Celé Vaší rodině hodně, hodně zdraví a štěstí.
Předchozí