Přidat názor k článku S kočárkem jako se psem

Nechtene jsem si vzpomnela,jak jsem cestovala kocarkem se synem,mel v te dobe 5 mesicu. Pan ridic se na me dival, jako ze at si s nim klidne jedu,ale kocarek si musim nalozit sama nebo se pohrdave dival do autobusu,jestli je tam nekdo,kdo mi pomuze. A kdyz jsem chtela vystoupit,byla jsem v autobusu posledni a asi by me vozil az nekdo pristoupi... Hruza a to se mi u nej nestalo poprve, mam na stejneho ridice asi smulu. Mam zkusenosti i ve vlaku, musim pochvalit zamestnance nasi zastavky - Kralice na Oslavou, vzdy moc ochotni a jeste mi zavolaji pruvodciho, aby o me vedel. Vetsina starych vlaku je na kocarek prizpusobena, ale jeden typ vlaku ma dvojite dvere, ale kocarek se vleze jen na jedne strane, samozrejme neni oznacena a ty 2 cm okem clovek neodhadne (jsou to takove ty vlaky,kde se na 4 mista proti sobe sednou 3 lidi a dotykaji se koleny sebe, ze 4 radsi stoji, u nas jim rikame "vietnamske"). Jsem rada, ze se ve vlaku za kocarek neplati a v autobuse taky jezdime zadarmo, protoze kdybych za to mela jeste platit, radsi zustanu doma. Proste me prijde, ze v dnesni dobe je kocarek handicap, ale nevim, proc. A to nemusi byt dopravni prostredky oznaceny ani "zakazem kocarku".