Přidat názor k článku S kočárkem jako se psem

Připojuji se, je to prostě hrůza, člověk si to neuvědomí, až ve chvíli kdy se na tomto místě ocitne.Byla jsem překvapená kam všude je prostě problém dostat se s kočárkem, ale ještě víc mě překvapili reakce některých lidí. Například komentáře duchodkyně, která se v autobuse nemohla protlačit přes můj kočár na místo a její názor byl, že zavazím a měla jsem počkat na další autobus. Mimochodem autobusy jsou vůbec vtipný, cedulky s počtem kočárků, které se tam většinou vlezou jen tak tak atd...
Ale hlavně ty lidi, vždycky když nastupuju, vidím ty pohledy jéééé kočárek, to se tady nepohnem a tak je to i v obchodě atd...Pořád přemýšlím, jestli už zapomněli jaké to bylo nebo v čem to je...Přeci všichni jsem za prvé byli mimina, za druhé hodně z žen to zažilo samo se svými dětmi. Ale možná seděly doma na zadku a teď závidí?Nepřejí? Nebo jen zapomněly?
Časem jsem to přestala vnímat, ale úvahy o naší společnosti si nosím v hlavě dál. Víc taky myslím na vozíčkáře, jak jim společnost v tomto pomáhá. Na maminky vícerčat. A hlavně si říkám, za deset let, hlavně nesmíš zapomenout jaké to bylo!
Dáša